Akademik
Jelikož je tu další díl časopisu, přicházíme i my s novými články a nápady!
Přejeme krásné počtení
Český ráj
Je to vlastně nejkrásnější oblast v České republice. Nachází se zde mnoho polodrahokamů a např. české granáty se odtud rozváží do celé české republiky.
Mimo jiné se tu nachází acháty.
Český ráj se nachází v podkrkonoší asi 100 km od Prahy. Je zde mnoho typů na výlety, ale hlavně mnoho míst k odpočinku. Jedním z nich jsou např. Prachovské skály nebo hrad Trosky.
Celek pískovcových skal,borových lesů,rybníků a hlubokých údolí
Prachovské skály
Nejstarší přírodní rezervace na území okresu Jičín, byla vyhlášena již v roce 1933.
Toto skalní pískovcové město se nachází asi 5 km od Jičína.
Trosky
Zřícenina hradu vybudována ve 14. století na dvou čedičových skalách tvoří charakteristickou dominantu Českého ráje. Hrad se rozkládal mezi věžemi Panna a Baba a několikrát změnil majitele. Po třicetileté válce hrad začal pustnout a chátral.
Achát
Nerost složený z vrstviček jemně vláknitého křemene, chalcedonu a opálu. Vrstvičky bývají různě zbarvené, zpravidla vyjadřují průběh tvaru původní dutiny. Vyskytuje se v mandlovcových horninách, hlavně melafyrech. Černě a bíle pruhovaný achát se nazývá onyx, červenobílý sardonix. Achát jako drahý kámen byl oblíbený již ve starověku. Bohatá naleziště jsou zejména v Brazílii a Přední Indii, v ČR v Podkrkonoší.
Nejstarší chráněná krajinná oblast vyhlášená již v roce 1955 o rozloze asi 120 km2 .
Území je charakteristické střídáním polí, luk i sadů a zejména typickou lidovou architekturou.
Tato oblast je rájem hlavně pro mineralogy a geology.
1
Řasy
Tyto vyšším rostlinám podobné organismy žijí z fotosyntézy. Vyskytují se v obrovském množství v mořích, jezerech a rybnících a několik druhů je přizpůsobeno životu na souši. Většina řas, například rozsivky, jsou tvořeny pouze jednou buňkou. Největší druhy, chaluhy, mají mnohobuněčnou stélku a připomínají vyšší rostliny. Chaluhy a řasy jsou klasifikovány jako nižší rostliny, jen několik druhů je řazeno do říše Protista.
Hnědé řasy Mořské chaluhy a ostatní hnědé mořské řasy obsahují chlorofyl a pigment nazvaný fukoxantin, který způsobuje jejich hnědé zabarvení.
Zelené řasy
Svou barvu mají zelené mořské řasy díky chlorofylu, který je obsažen v zelených částech rostlin. Zelené řasy se obvykle vyskytují v mělkých vodách..
Zelené řasy
Kmen: Chlorophyta
Odborný název: Chlorophyta (z chloros „žlutozelený“, a phyton „rostlina“).
Počet druhů: Přibližně 6 500.
Velikost: Od mikroskopických až po mořské druhy o délce více než 6 metrů.
Rozšíření: Celosvětově.
Zelené řasy patří k nejvíce rozmanitým rostlinným druhům, co se týká stavby těla, výskytu a životní historie. Druhově se dělí na jednobuněčné organismy pohybující se pomocí bičíků (jako jsou Chlamydomonas); na koloniální druhy (jako jsou Volvox, které vytvářejí kolonie o velikosti až 60 000 bičíkovitých buněk); na nitkovité formy (jako jsou Spirogyra); druhy s plochým tabulovitým tělem nebo stélkou (jako je například porost locikový, Ulva).
Většina druhů je sladkovodních, ale žijí i v moři, některé druhy žijí na stromech nebo skalách, zvláštní formy i na sněhu. Většina druhů žije v symbióze s bezobratlými (nejvíce s korály, například malé zelené řasy žijí uvnitř jejich těl) nebo s houbami, s kterými tvoří skupinu organismů zvanou lišejníky. Ačkoli velké množství zelených řas jsou mnohobuněčné organismy, nemají stélku rozdělenou na jednotlivé tkáně (na rozdíl od hnědých řas řádu Phaeophyta).
Charakteristika
Přes velkou druhovou diverzitu mají zelené řasy četné společné znaky, které je také spojují s vyššími rostlinami. To vedlo mnohé biology k domněnce, že zelené řasy stojí na počátku vývoje suchozemských rostlin, jejichž velká část předků se podobala dnešním zeleným řasám, jako je například jednobuněčná řasa Chlamydomonas.
Zelené řasy získávají energii pomocí fotosyntézy.Využívají k tomu sluneční záření pomocí něhož z neústrojných látek vytvářejí cukry. Podobně jako ostatní zelené rostliny obsahují dvě formy zeleného pigmentu chlorofylu (nazývané chlorofyly a a b). Stejně jako suchozemské rostliny skladují živiny ve formě škrobových zrnek. Jejich buněčné stěny jsou tvořeny z celulózy.
Životní cyklus
Zelené řasy mají neuvěřitelně rozdílné životní historie. Mohou se rozmnožovat nepohlavní cestou dělením nebo pomocí zoospor (výtrusy vzniklé bez pohlavního stadia rozmnožování), které vzklíčí do nové rostliny. Zelené řasy se též mohou rozmnožovat pohlavní cestou pomocí gamet opatřených bičíkem (pohlavních buněk), které se spojují s gametami stejného druhu. Některé nitkovité druhy se rozmnožují tím, že mezi buňkami dvou vláken opačného pohlaví dojde ke spojení, jádra obou buněk splynou a vytvoří se zygota, ve které proběhne buněčné dělení (meióza). Vzniká tlustostěnná spora, která může zůstat latentní a vzklíčí v nové vlákno, jen když jsou podmínky příznivé.
2
Červené řasy
Kmen: Rhodophyta
Odborný název: Rhodophyta (z rhodos, „červený“ a phyton, „rostlina“).
Počet druhů: Přibližně 4 000.
Velikost: Většina druhů se skládá z mnoha buněk a dosahuje velikosti 30 cm, ale některé jsou jednobuněčné a mikroskopické.
Rozšíření: Většina druhů je mořských, rostoucích na skalnatých pobřežích a plážích pod hladinou odlivu. Rostou do hloubky 200 metrů a asi 100 druhů žije ve sladkých vodách.
Červené řasy jsou největší skupinou mořských řas. Jejich počet druhů je větší než u zelených a hnědých řas dohromady. Jako ostatní rostliny získávají potravu fotosyntézou – využívají sluneční energii k syntéze cukru. Obsahují zelený pigmen a chlorofyl. U červených řas je toto zelené barvivo překryto červeným pigmentem fykobilinem. Toto barvivo dobře absorbuje modrou a zelenou složku světla, která proniká i do větších hloubek vod. Červené řasy jsou tak rozšířeny v hlubších vodách než ostatní mořské rostliny.
Charakteristika
Mnoho červených řas je složeno z filamentů (dlouhé řetězce buněk) spojených dohromady lepivým povlakem (tato želatinózní substance je využívána ke komerčním účelům k výrobě zmrzlin, zubních past a farmaceutickým výrobkům). Tělo (nebo-li thallus) červených řas je péřovitě větvené, zploštělé a přichyceno ke skalám nebo jiným řasám pomocí příchytných vláken. Mnoho druhů přijímá uhličitan vápenatý z mořské vody a zabudováváho do svých buňek. Ty jsou pak tvrdší a na omak drsnější. Tyto zvápenatělé druhy se tak stávají důležitými činiteli v budování korálových útesů.
Životní cyklus
Červené řasy během svého života projdou spletitým a rozmanitým vývojem.U určitých druhů se rozmnožovací orgány vytvářejí na vrcholu stélky (což je haploidní gametofyt neboli pohlavní generace). Vytvoří se samičí karpogonium, kde se nachází „vajíčko“ a spermatogonium produkující samčí gamety, které se nazývají spermatia (správnější je používat názvu spermatia než spermie, protože nemají bičík umožňující jim samostatný pohyb). Spermatia jsou unášena vodními proudy a některé z nich se dostanou ke karpogoniu a oplodní vajíčko.
Po oplození vznikne z diploidní zygoty karposporangium (sporofytová nepohlavní generace). V něm se vytvářejí výtrusy nazývané karpospory, ze kterých po vzklíčení vyrostou stélky nové řasy - tetrasporofyty. Ty se velmi podobají gametofytním rostlinám, i když jsou diploidní (mají sudý počet chromozomů). Tetrasporofytní rostliny vytvářejí haploidní výtrusy zvané tetraspory, z nichž se vyvíjí gametofytní stélka.
Systém
Ruduchy tvoří jedinou třídu, Rhodophyceae, kterou podle stavby stélky rozdělujeme na dvě podtřídy: Bangiophycidae, zahrnující ruduchy s ploše listovitou jednovrstevnou stélkou a Florideophycidae, zahrnující ruduchy s pletivovou stélkou.
3
Islandské gejzíry
Když má člověk štěstí a přijde do blízkosti slavného islandského Geysirun právě včas, zažijete nádhernou a velkolepou podívanou. Z bělavého kráterku tvořeného geysiritem o průměru několika málo metrů se nejprve ozývá jen bublání a hučení jako z přehřátého kotle, občas vyšplíchne přes okraj překypující voda a zase zmizí. Pak gejzír začne pulzovat a voda váhavě stoupá a zase klesá. Konečně uvolněný bílý proud tryská v bílé extázi k obloze, doprovázen syčením a hučením a zahalen do oblaku páry,kterou vítr rozfouká do ohromného vějíře. Po sedmi minutách vodotrysk sklouzne zpět do kráteru a naposledy vyfoukne oblak páry.
Tento proslulý Geysir leží východně od Rejkjavíku, asi 20 km jižně od ledovce Langjokull, v zalesněném širokém údolí oblasti Haugaddur, kde vyvěrají desítky horkých pramenů a několik činných gejzírů včetně v současnosti nejaktivnějšího jménem Strokkur.
Ledovec Vatna
Na jihovýchodě Islandu leží zcela neobvyklý ledovec, který si v mnoha ohledech udržuje primát. Především je považován za jediný současný kontinentální ledovec Evropy a zároveň je také jejím nevětším současným zaledněním .
Rozloha: 8300 km².Touto rozlohou by pokryl 11% naší rep. a předčí i horské ledovce Alp a Skandinávie.
Tloušťka: 1000 metrů
Tvar:Elipsovitý 100krát 150m
Výška až: 1700m.n.m.
4
Raffael Santi
(1483- 1520)
Jestliže bývá Raffaelovo jméno ( Raffaelo Sanzio nebo Santi ) spojováno se jmény Leonardo da Vinci a Michelangela, není to tak ani kvůli vlivu, který měli tito mistři na zázračné dítě. Toto spojení je dáno spíše míněním, jež se formovalo až mnohem později- pro stoupence klasicismu totiž zosobňuje Raffael ideu vyváženého,klidného a jasného umění, humanizoval a završoval umělecké postupy ,Quatrocentta´, které jeho starší kolegové zdokonalovali.
Malíř madon
Raffael absolvoval svá učňovská léta u svého otce, Giovanni Santiho, pak se stal žákem Pietra Vannucciho.Nechal se vést Leonardovými vzory,znovu je zpracovával a vytvořil několik svých nejkrásnějších prací, např. Svatého Jiří s drakem a Krásnou zahradnici (oba obrazy v pařížském Louvru).
Obdiv vyvolávaly především jeho madony- jemnost jejich rysů, jemná chromatická škála, jasné a klidné světlo krajin, to vše zvýrazňuje krásu ženských figur a je zároveň nadpřirozená, ale vyzařuje z ní i ženství.
Raffael se ještě jako malíř fresek nestačil prosadit,když ho papež Julius II. Požádal, aby freskami vyzdobil nové místnosti,stanze,Vatikánského paláce.
Nicméně první práce,které v místnosti označované jako Camera della Segnatura vytvořil, v plné šíři potvrdily jeho talent. Prokázal mistrovské ikonagrafické zvládnutí námětů ať už byly náboženské,humanistické nebo mytologické. Přirozené uspořádání forem ve složitém prostoru a pozornost, jakou věnoval charakterizování jednotlivých figur, otevřely novou uměleckou éru.
Velký počet objednávek z Vatikánu donutil Raffaela, aby svěřil celé práce, nebo jejich část, jiným umělcům. Vypracováním výzdoby vatikánských lodžií groteskami pověřil žáky, kteří se vyučili v jeho dílně.
Jeho spolupracovníci v široké míře přispěli k rozšíření Raffaelova stylu tím, že reprodukovali vzory svého mistra.
5
Rudice-Seč
Ve střední části Moravského krasu se na jz. okraji obce Rudice, vlevo od silnice Rudice-Olomučany nachází od roku 1993 již netěžená pískovna Seč, představující v současnosti jediný větší odkryv sedimentů jurského až spodnokřídového stáří, označovaných jako rudické vrstvy .Vlastní lom má půdorys cca 180 x 100 m a dosahuje hloubky kolem 20-30 m .Lokalita je součástí Rudické plošiny. Rudické vrstvy představují přeplavené produkty kaolinicko-lateritického zvětrávání jurských a spodnokřídových sedimentů. Vytvářejí asi 70 m mocné souvrství, v němž dochází k mnohonásobnému střídání kaolinických křemenných písků obsahující četný rohovcový materiál, pestrých kaolinických jílů a červenohnědých železitých písků až pískovců. Celková mocnost rohovcových vrstev dosahuje na Seči asi 20 m. Pestré vrstvy jsou charakterizovány střídáním poloh jílů, prachů až prachovců a písků až slabě tmelených. Pískovcové vrstvy odpovídají pískovcům mořského cenomanu.
Rudické vrstvy postupně poklesly do nálevkovitých, pánvovitých až vanovitých krasových depresí dosahujících hloubky až 100 m a považovaných za nejstarší projevy krasovění ve východní části Českého masivu. Tyto deprese představují podle současných poznatků mohutné geologické varhany, vznikající rozpouštěním vápenců podél puklin a následným vyplňováním tvořících se dutin materiálem pokryvných útvarů, nejčastěji pak pískem nebo jílem. V závislosti na morfologii podloží jsou rudické vrstvy mírně zprohýbané a lokálně až svislé. Vlivem největšího zapadání sedimentární výplně v nejhlubší, střední části sníženiny, mohlo dojít k narušení stability vrstev při okrajích a k jejich překocení do centra deprese.
6
Finsko- Jezero Inari
Podle laponských písní,
Je toto modré jezero s třemi
Tisíci zalesněnými ostrovy
,,stejně hluboké jako široký “
Finské Laponsko zcela překvapivě není zemí ledu a tundry, jak by se dalo čekat od oblasti daleko za polárním kruhem, ale je zemí nespočetných jezer, řek a říček a také lesů, bažin a močálů. Největším a nejmodřejším jezerem ve Finském Laponsku. Jeho hladina je poseta více než třemi tisíci zalesněnými ostrovy.
Z jihu a ze západu přitékají do jezera řeky z vřesovišť a přinášejí s sebou čisté a chladné vody. Na východě a severu se rozkládají močály, které jsou domovem pro některé druhy zvířat.
Délka: 80 km
Celková rozloha: 1300 km²
OBRAZ ZIMY Nad jezerem Inari začíná
vládnout zima. Temné zalesněné ostrovy
začínají splývat se svými odrazy na
mrazivé modrošedé vodní hladině.
7
Obsah
1. český ráj
2.zelené řasy
3.červené a hnědé řasy
4.Islandské gejzíry
5.Raffael Santi
6.Rudice seč
7.Finské jezero Inari
8
