Akademik
Jelikož je tu další díl časopisu, přicházíme i my s novými články a nápady!
Přejeme krásné počtení
Český ráj
Je to vlastně nejkrásnější oblast v České republice. Nachází se zde mnoho polodrahokamů a např. české granáty se odtud rozváží do celé české republiky.
Mimo jiné se tu nachází acháty.
Český ráj se nachází v podkrkonoší asi 100 km od Prahy. Je zde mnoho typů na výlety, ale hlavně mnoho míst k odpočinku. Jedním z nich jsou např. Prachovské skály nebo hrad Trosky.
Celek pískovcových skal,borových lesů,rybníků a hlubokých údolí
Prachovské skály
Nejstarší přírodní rezervace na území okresu Jičín, byla vyhlášena již v roce 1933.
Toto skalní pískovcové město se nachází asi 5 km od Jičína.
Trosky
Zřícenina hradu vybudována ve 14. století na dvou čedičových skalách tvoří charakteristickou dominantu Českého ráje. Hrad se rozkládal mezi věžemi Panna a Baba a několikrát změnil majitele. Po třicetileté válce hrad začal pustnout a chátral.
Achát
Nerost složený z vrstviček jemně vláknitého křemene, chalcedonu a opálu. Vrstvičky bývají různě zbarvené, zpravidla vyjadřují průběh tvaru původní dutiny. Vyskytuje se v mandlovcových horninách, hlavně melafyrech. Černě a bíle pruhovaný achát se nazývá onyx, červenobílý sardonix. Achát jako drahý kámen byl oblíbený již ve starověku. Bohatá naleziště jsou zejména v Brazílii a Přední Indii, v ČR v Podkrkonoší.
Nejstarší chráněná krajinná oblast vyhlášená již v roce 1955 o rozloze asi 120 km2 .
Území je charakteristické střídáním polí, luk i sadů a zejména typickou lidovou architekturou.
Tato oblast je rájem hlavně pro mineralogy a geology.
1
Řasy
Tyto vyšším rostlinám podobné organismy žijí z fotosyntézy. Vyskytují se v obrovském množství v mořích, jezerech a rybnících a několik druhů je přizpůsobeno životu na souši. Většina řas, například rozsivky, jsou tvořeny pouze jednou buňkou. Největší druhy, chaluhy, mají mnohobuněčnou stélku a připomínají vyšší rostliny. Chaluhy a řasy jsou klasifikovány jako nižší rostliny, jen několik druhů je řazeno do říše Protista.
Hnědé řasy Mořské chaluhy a ostatní hnědé mořské řasy obsahují chlorofyl a pigment nazvaný fukoxantin, který způsobuje jejich hnědé zabarvení.
Zelené řasy
Svou barvu mají zelené mořské řasy díky chlorofylu, který je obsažen v zelených částech rostlin. Zelené řasy se obvykle vyskytují v mělkých vodách..
Zelené řasy
Kmen: Chlorophyta
Odborný název: Chlorophyta (z chloros „žlutozelený“, a phyton „rostlina“).
Počet druhů: Přibližně 6 500.
Velikost: Od mikroskopických až po mořské druhy o délce více než 6 metrů.
Rozšíření: Celosvětově.
Zelené řasy patří k nejvíce rozmanitým rostlinným druhům, co se týká stavby těla, výskytu a životní historie. Druhově se dělí na jednobuněčné organismy pohybující se pomocí bičíků (jako jsou Chlamydomonas); na koloniální druhy (jako jsou Volvox, které vytvářejí kolonie o velikosti až 60 000 bičíkovitých buněk); na nitkovité formy (jako jsou Spirogyra); druhy s plochým tabulovitým tělem nebo stélkou (jako je například porost locikový, Ulva).
Většina druhů je sladkovodních, ale žijí i v moři, některé druhy žijí na stromech nebo skalách, zvláštní formy i na sněhu. Většina druhů žije v symbióze s bezobratlými (nejvíce s korály, například malé zelené řasy žijí uvnitř jejich těl) nebo s houbami, s kterými tvoří skupinu organismů zvanou lišejníky. Ačkoli velké množství zelených řas jsou mnohobuněčné organismy, nemají stélku rozdělenou na jednotlivé tkáně (na rozdíl od hnědých řas řádu Phaeophyta).
Charakteristika
Přes velkou druhovou diverzitu mají zelené řasy četné společné znaky, které je také spojují s vyššími rostlinami. To vedlo mnohé biology k domněnce, že zelené řasy stojí na počátku vývoje suchozemských rostlin, jejichž velká část předků se podobala dnešním zeleným řasám, jako je například jednobuněčná řasa Chlamydomonas.
Zelené řasy získávají energii pomocí fotosyntézy.Využívají k tomu sluneční záření pomocí něhož z neústrojných látek vytvářejí cukry. Podobně jako ostatní zelené rostliny obsahují dvě formy zeleného pigmentu chlorofylu (nazývané chlorofyly a a b). Stejně jako suchozemské rostliny skladují živiny ve formě škrobových zrnek. Jejich buněčné stěny jsou tvořeny z celulózy.
Životní cyklus
Zelené řasy mají neuvěřitelně rozdílné životní historie. Mohou se rozmnožovat nepohlavní cestou dělením nebo pomocí zoospor (výtrusy vzniklé bez pohlavního stadia rozmnožování), které vzklíčí do nové rostliny. Zelené řasy se též mohou rozmnožovat pohlavní cestou pomocí gamet opatřených bičíkem (pohlavních buněk), které se spojují s gametami stejného druhu. Některé nitkovité druhy se rozmnožují tím, že mezi buňkami dvou vláken opačného pohlaví dojde ke spojení, jádra obou buněk splynou a vytvoří se zygota, ve které proběhne buněčné dělení (meióza). Vzniká tlustostěnná spora, která může zůstat latentní a vzklíčí v nové vlákno, jen když jsou podmínky příznivé.
2
Červené řasy
Kmen: Rhodophyta
Odborný název: Rhodophyta (z rhodos, „červený“ a phyton, „rostlina“).
Počet druhů: Přibližně 4 000.
Velikost: Většina druhů se skládá z mnoha buněk a dosahuje velikosti 30 cm, ale některé jsou jednobuněčné a mikroskopické.
Rozšíření: Většina druhů je mořských, rostoucích na skalnatých pobřežích a plážích pod hladinou odlivu. Rostou do hloubky 200 metrů a asi 100 druhů žije ve sladkých vodách.
Červené řasy jsou největší skupinou mořských řas. Jejich počet druhů je větší než u zelených a hnědých řas dohromady. Jako ostatní rostliny získávají potravu fotosyntézou – využívají sluneční energii k syntéze cukru. Obsahují zelený pigmen a chlorofyl. U červených řas je toto zelené barvivo překryto červeným pigmentem fykobilinem. Toto barvivo dobře absorbuje modrou a zelenou složku světla, která proniká i do větších hloubek vod. Červené řasy jsou tak rozšířeny v hlubších vodách než ostatní mořské rostliny.
Charakteristika
Mnoho červených řas je složeno z filamentů (dlouhé řetězce buněk) spojených dohromady lepivým povlakem (tato želatinózní substance je využívána ke komerčním účelům k výrobě zmrzlin, zubních past a farmaceutickým výrobkům). Tělo (nebo-li thallus) červených řas je péřovitě větvené, zploštělé a přichyceno ke skalám nebo jiným řasám pomocí příchytných vláken. Mnoho druhů přijímá uhličitan vápenatý z mořské vody a zabudováváho do svých buňek. Ty jsou pak tvrdší a na omak drsnější. Tyto zvápenatělé druhy se tak stávají důležitými činiteli v budování korálových útesů.
Životní cyklus
Červené řasy během svého života projdou spletitým a rozmanitým vývojem.U určitých druhů se rozmnožovací orgány vytvářejí na vrcholu stélky (což je haploidní gametofyt neboli pohlavní generace). Vytvoří se samičí karpogonium, kde se nachází „vajíčko“ a spermatogonium produkující samčí gamety, které se nazývají spermatia (správnější je používat názvu spermatia než spermie, protože nemají bičík umožňující jim samostatný pohyb). Spermatia jsou unášena vodními proudy a některé z nich se dostanou ke karpogoniu a oplodní vajíčko.
Po oplození vznikne z diploidní zygoty karposporangium (sporofytová nepohlavní generace). V něm se vytvářejí výtrusy nazývané karpospory, ze kterých po vzklíčení vyrostou stélky nové řasy - tetrasporofyty. Ty se velmi podobají gametofytním rostlinám, i když jsou diploidní (mají sudý počet chromozomů). Tetrasporofytní rostliny vytvářejí haploidní výtrusy zvané tetraspory, z nichž se vyvíjí gametofytní stélka.
Systém
Ruduchy tvoří jedinou třídu, Rhodophyceae, kterou podle stavby stélky rozdělujeme na dvě podtřídy: Bangiophycidae, zahrnující ruduchy s ploše listovitou jednovrstevnou stélkou a Florideophycidae, zahrnující ruduchy s pletivovou stélkou.
3
Islandské gejzíry
Když má člověk štěstí a přijde do blízkosti slavného islandského Geysirun právě včas, zažijete nádhernou a velkolepou podívanou. Z bělavého kráterku tvořeného geysiritem o průměru několika málo metrů se nejprve ozývá jen bublání a hučení jako z přehřátého kotle, občas vyšplíchne přes okraj překypující voda a zase zmizí. Pak gejzír začne pulzovat a voda váhavě stoupá a zase klesá. Konečně uvolněný bílý proud tryská v bílé extázi k obloze, doprovázen syčením a hučením a zahalen do oblaku páry,kterou vítr rozfouká do ohromného vějíře. Po sedmi minutách vodotrysk sklouzne zpět do kráteru a naposledy vyfoukne oblak páry.
Tento proslulý Geysir leží východně od Rejkjavíku, asi 20 km jižně od ledovce Langjokull, v zalesněném širokém údolí oblasti Haugaddur, kde vyvěrají desítky horkých pramenů a několik činných gejzírů včetně v současnosti nejaktivnějšího jménem Strokkur.
Ledovec Vatna
Na jihovýchodě Islandu leží zcela neobvyklý ledovec, který si v mnoha ohledech udržuje primát. Především je považován za jediný současný kontinentální ledovec Evropy a zároveň je také jejím nevětším současným zaledněním .
Rozloha: 8300 km².Touto rozlohou by pokryl 11% naší rep. a předčí i horské ledovce Alp a Skandinávie.
Tloušťka: 1000 metrů
Tvar:Elipsovitý 100krát 150m
Výška až: 1700m.n.m.
4